ROZHOVOR: Že jsem postrachem výboru? Ne. Jen vím, co můžu chtít.

Prudič, otrava, brouk pytlík, manipulátor, ale také odpovědný, znalý, spořivý a precizní. To jsou obvyklá adjektiva, která se potkávají v jedné osobě toho, koho si členové výboru v domě mít nepřejí. Pravdou je, že každý dům minimálně jednoho takového má nebo dříve či později mít bude.

Miloš Starý žije se svou rodinou v domku. V bytě, který je součástí SVJ, bydlí už jen jeho maminka. Pan Miloš za svou matkou stojí a hlídá, aby ji neobtěžovali šmejdi, neodbytní prodejci energií, mobilních tarifů, elixírů na vypadávání vlasů a jiných ´potřebností´. Hlídá také, jakým způsobem je spravován dům, zajímá se o jeho náklady, kontroluje matčiny výdaje s bydlením – předpisy a samozřejmě vyúčtování. Miloš pravidelně kontroluje i činnost výboru. Jako jediný v domě chodil nahlížet do podkladů, učetnictví, smluv, i pojistek. A bez váhání jako první výboru do očí řekl: „Tu škodu zaplatíte!“

Pan Starý nás o setkání požádal sám, protože si chtěl vyjasnit, proč členy výborů, kteří čelí náhradě škody, tak bráníme. Dle něj pak vypadají jako mučedníci, kteří za nic nemohou. S tím kategoricky nesouhlasí. A tak vznikl tento rozhovor, díky kterému vám exkluzivně přinášíme pohled druhé strany. Syna členky společenství, který s plnou mocí rozhýbal ostatní vlastníky z lhostejnosti až k zájmu o výdaje za bydlení. Člověka, který se netají tím, že nemá slitování, pokud jde o lhostejnost, chyby a škody. Zmocněnce, který obešel třicet bytů, aby mohl svolat mimořádné shromáždění, na které postavil výbor tváří tvář pravdě: „Budeme po vás chtít zaplatit všechny škody.“

 

Jaká byla první reakce předsedy, když jste mu oznámil, že chcete, aby zaplatil vzniklé škody?

Začal se smát. Řekl, že jsem moc mladý na to, abych věděl, jak to u družstev chodí. Připomněl jsem mu, že nejsou už družstvo, ale SVJ. Vůbec to nebral vážně. Ostatní členy výboru uklidňoval, že se jim nemůže nic stát, protože prý nejsou profíci. Tak co bychom chtěli.

A jaká byla druhá a třetí reakce?
To už se nesmál.

O jakou škodu šlo?
O finanční škody. Zatím děláme audit tři roky zpětně. I když podle zákona je můžeme žalovat až za škody deset let dozadu. Aktuálně řešíme ztráty z nepřihlášených exekucí a insolvencí. Jakmile ukončíme toto, půjdeme na to, co předkládali na shromáždění. Jaké podklady, jak manipulovali s poptávkami při výběru dodavatelů a komu co z toho káplo. Podíváme se i na vztah se správcem, kde vnímám až nesmyslnou důvěřivost. Tam nevylučuji ani trestní oznámení.

Není to trochu moc? Přece jen v tom domě žije vaše maminka...
A proč by to mělo být moc? Budete mít ráda souseda, když vám každý měsíc prokopne dveře od bytu a vy měsíc co měsíc zaplatíte dva tisíce za opravu? Nebudete. A bude vám úplně jedno, jestli bydlí vedle vás, nad vámi nebo pod vámi. Bude to prostě ten, co vám škodí. A ve stejné pozici mám tuto skupinku. Každý měsíc vlastníky nutili platit dluhy za neplatiče. Aby ale v domě své platby všichni platili správně a včas, nedělali vůbec nic. Tím, že se v ničem již neorientují, všechno je pro ně nové, jsou nepoužitelní. A pokud mě ta jejich nepoužitelnost stojí peníze, proč mám být vůči nim tolerantní?

Někdo by argumentoval třeba klidným soužitím v jednom domě…?
Každý z nás má být soudný. A o důvod víc, když jste již životem protřelá a máte úctyhodný věk. Pokud vám soudnost chybí, bez ohledu na ročník narození, a nechápete, která bije, je mi líto. Ostatně i zákon v § 159 ods. 1 výslovně říká, že člen statutárního orgánu má sám zhodnotit, jestli na funkci stačí. Pokud ne, má z toho vyvodit důsledky. Tak v čem mám být tolerantní?

Já vám to nenutím, jen pokládám otázky.
Já vás chápu, pro vás je to senzace, ale my za vaši senzaci platíme peníze. Nemám s nimi vůbec slitování. Několikrát jsme jim říkali, ať vedou dům jinak. Stanovy přinesli vzorové z družstva, na to se nedalo koukat, vyloženě nesmysly, které tam někdo okopíroval od jiného domu. Domovní řád z doby, kdy se ještě svítilo petrolejkou. Odpovědí bylo, že na družstvu říkali … začal jsem být na toto spojení alergický.

Nebyl tam ani náznak světlého momentu? Známe i družstva, která se z tohoto dinosauřího odéru snaží transformovat. A daří se jim to.
Prosím vás, ty mi teda ukažte! Neviděl jsem družstvo, kde by představenstvo nebylo plné nějakých dědulů a systém progresivního řízení nebyl podobný padajícímu lejnu. Víte, co vám řeknu: Oni ani žádnou aktivitu od výborů nechtějí. Nechtějí, aby výbory věděly, co mají dělat a jak, protože když prozří, zjistí, že je vlastně vůbec nepotřebují. Čím méně výbory vědí, tím lépe se jim předseda vodí jako loutka. Připomíná mi to stádo po lobotomii. Jinak si to nedokážu vysvětlit.

Přece si ale nemyslíte, že pokud něco pokazí, je to úmyslně?
Paní redaktorko, kdyby to bylo úmyslné, je to trestný čin. Mně je ale úplně jedno, jestli jsou tak blbí, že neví, co a jak mají dělat, když se mají přihlásit k insolvenci, když po vydání insolvence někdo neplatí ani další platby do SVJ a oni stojí a doslova čumí a opět nedělají nic. A pak přijdou na shromáždění a tvrdí, jak se musí dluhy za neplatiče rozpustit mezi ostatní. Mně je fakt jedno, jestli to vážně neví a porušují tím zákon, a nebo jim někdo na družstvu vymývá mozky, že se to nějak zamete. V naší generaci platí, že když něčemu nerozumím, tak se to buď doučím, nebo si najmu někoho, kdo to zná. Je tu celý stát notářů a právníků, stačilo by se zeptat.

To ale stojí peníze…
A tady je kámen úrazu. Náš výbor si myslel, že když barák řídí deset let, takže jim žádný zákon nebude říkat, jak to mají dělat jinak. A to si nedělám legraci, to je snad i v zápisu ze shromážděni. Oni měli pocit, že jsou nad zákon. Mně je fakt jedno, jestli je v tomto pocitu ujišťuje nějaký dědula na družstvu. Nechtějí platit za nic a nikomu, jen pěkně poplatečky do družstva. A pak to vypadá tak, že stanovy jsme dělali tři čtvrtě roku.

Kde je tedy podle vás chyba? V družstvu nebo ve výboru?
Já bych to nazval systémem, ne chybou. Družstvo je stará kostra. A tu prostě už nerozhýbete. Když jsme po nich chtěli, aby nám dávali přehled nezaplacených předpisů do tří dnů po splatnosti, abychom mohli efektivně upomínat a vymáhat, tak to prý tak rychle neumí. A že prý to upomínají oni. Ptal jsem se, jak že to upomínají. Oni, že dopisem, obyčejným, bez dodejky. Nakonec mi řekli, že posílají upomínky tři, každou jim samozřejmě musíme zaplatit. „Pro všechny svatý,“ ptal jsem se, „proč tři a k čemu bez dodejky jsou? Vždyť ten dluh pak roste!“ Jen pokrčili rameny. A víte, co je problém?

Povídejte.
Problém byl, že jsem se na něco ptal. Byli zvyklí, že se jich nikdo na nic neptá. A když už se někdo zeptal, tak ho odbyli, ať to neřeší a užívá si ve výboru „dovolenou“, že to mají pokryto. Jenže to mají pokryto tak, že posílají tři upomínky a další nesmysly. Hlavně nejsou ochotní žádný postup změnit. Novela exekučního řádu, nový občanský zákoník, nový občanský soudní řád, jim prostě nic neříká. Oni jsou zaseknutí někde v pravěku. Výbory ale jejich rady přebírají a jdou s tím rovnou hlavou do oprátky. A já jím toho kata rád zprostředkuji.

Správa ale nejsou jen upomínky…
Pokud výbor není sto let za opicemi, potřebujete pro dům jen ekonomickou správu. Vše ostatní by měl už jako najatý management řídit. Když přijde chlapík na obhlédnutí střechy, proč tam je proboha technik správce, který čtyři hodiny znuděně kouká, když tam stejně musí být člen výboru, aby ho na tu střechu pustil? Smlouvu pak stejně podepisuje výbor, žádný správce. Zbytečně vyhozené peníze.
Další téma – výběrová řízení. Bereme si od správce spoustu kontaktů na „prověřené“ firmy. Houbelec prověřené, správce má z každé naší koruny brebendy. Takže ho platíme měsíčně za jednotku a ještě dostává provize. Ptám se za co? Copak členové výborů neumí chodit, mluvit, přemýšlet, sednout si k počítači a telefonu a ty dodavatele najít a kontrolovat? Jasně, že umí, jen se jim nechce. A tu jejich lenost všichni platíme.

Vy jste v ráži. Dělají podle vás vůbec něco dobře?
Ano, výborně se vymlouvají a kamuflují. Ptal jsem se: „Na paní ve čtvrtém patře je vyhlášena exekuce, ví to už i vrabci. Děláte s tím něco?“ Odpověď byla nevíme, neděláme, to má dělat správce. Povídám, že družstvo dělá s exekucí velké houby, že o ní ani neví. Za šest měsíců, co paní neplatí, jsme nepodali ani žalobu. A prásk, šla na ni insolvence. Myslíte, že jsme se k insolvenci přihlásili? Odpověděli mi: „My to neřešíme, to řeší správce“. Nedalo mi to a volal jsem správce, jestli kontroluji exekuce a insolvence: „Ano, samozřejmě, o nic se nemusíte starat“. Nakonec jsem se ptal, jestli můžou zasílat na výbor každý týden nějaký soupis jednotek, jestli se něco na jednotkách v katastru neděje. Odpověď byla: „Nemůžeme, to neumíme, ale kontrolujeme to“. Takže jsem po nich chtěl výpisy těch kontrolovaných jednotek, ať máme jistotu, že nám něco neulítne. Odpověděli, že se mi zítra ozvou. Druhý den nic, za týden volám, ptám se, a že prý žádnou kontrolu katastru najednou nedělají, že to je povinnost výboru. Říkám, že mi před týdnem tvrdili, že všechno dělají. Prý, že kontroluji, jen když se byt prodá, ale jinak nic. Na výpisy jednotek vůbec nechodí, takže nemáme informace ani o exekucích, ani o insolvencích. Tak mi teď řekněte, co by se dělo, kdybych se neptal důrazně a nenechal se odbýt jejich prvním, „o nic se nemusíte starat.“

No zřejmě byste měli škodu.
My ji měli! Oni nic nekontrolovali a ti naši Vendelíni ve výboru to neřešili. Takže nejen, že nic nezažalovali, ale nemohli k exekuci a ani nepřihlásili tu insolvenci. A přitom se všechno dá sledovat v katastru. Takže jsme úplně bez možnosti nároku. A to není vše. Měli jsme druhou insolvenci. Zjistilo se to náhodou tři měsíce po lhůtě. Ptal jsem se, proč se nepřihlásili ani tam. Prý o ní nevěděli, správce jim nic neřekl, a že vlastník stejně nic nedlužil, tak nebylo co přihlašovat. Zase totální blbost a neznalost. Měli přihlásit pohledávku ve splatnosti. Jak se taky ukázalo, vlastník vyčůraně nezaplatil a stala se pohledávkou po splatnosti. Takže opět způsobená škoda. Takže jsem se logicky zeptal, jak dlouho už tenhle vlastník v insolvenci neplatí měsíční platby. Samozřejmě přestal platit se soudním rozhodnutím a dluží už několik měsíců. Na mou otázku, co s tím dělají, řekli: „Družstvo říkalo, že se s tím nic dělat nedá“. Což je zase blbost. Dá a velmi jednoduše – požádat soud o usnesení o zrušení úpadku a vyhlásit konkurz. Takže zase způsobená škoda. Divte se mi, že na větu „družstvo říkalo, správce říkal“ jsem fakt alergický. Je to pohodlnost a neznalost výboru a za ni musí a bude pykat.

Jste teď aktuálně ve výboru?
Ne, nemůžu. Stanovy nečlena společenství zakazují ve statutárním orgánu. Až budeme doplňovat stanovy, tak to buď vyhodíme nebo si nechám náš byt od matky darovat.

Jak vidíte budoucnost výborů?
Chodíme na pivo jednou za 14 dnů, všichni jsme podobného věku, nejstaršímu je 50 let. A všichni máme rodiče, kteří bydlí v bytovkách, tedy v SVJ s výbory. Někdy jsou výbory dobré, někdy horší. Máme plné zuby toho, jak se tam platí za dlužníky, kteří se pak smějí, jak výborům vytřeli zrak. Vidím to dobře. Odstavíme je, budeme to po výborech vymáhat a ostatním lidem vysvětlovat, že můžou platit méně, když výbor bude aktivně něco dělat.

Měli jste v domě neplatiče na denním pořádku?
Ne, ani ne. Nic významnějšího než jinde. Ale ta drzost, kdy za vámi přijde předseda a říká, že ten a ten neplatil a tak se se správcem dohodli, že to, co nezaplatil, se rozpočte mezi ostatní. To mě nadzvedlo z židle. V ten moment jsem to začal řešit.

Nesouhlasíte s kolektivní vinou?
Jak bych prosím vás mohl souhlasit? A jakou kolektivní vinou? Copak já můžu nějak ovlivnit, že se nějaký jiný vlastník dostane do problémů? Proč by to měli platit ti slušní vlastníci, když výbor nic neudělal pro to, aby toho neposlušného přiměl k odpovědnosti? Nakonec jsme tu měli vyklidněný výbor a vyklidněného dlužníka, ale dluhy za ně platili ti slušní. Tohle muselo přestat.

Kdo myslíte, že pochybil?
My jsme pochybili. Jenom my. Že jsme si takový výbor zvolili. A my chybujeme dále, pokud se nestaráme o své byty a poplatky, které za ně platíme. 

Dobře, ale konkrétně.
Výbor a správce. Výbor v tom, že vlastně nic nedělá a při každém dotazu se otočí na správce a čeká na odpověď. Pak máme výbor víte na co. To může být ve statutárním orgánu rovnou správce a aspoň bude jasné, kdo je ten pitomec.

Ještě k té škodě, prosím.
Škodě? Upřesněme si to. Byly to škody a rovnou několik. Výbor jenom prudil, myslel si, že jsme snad v roce 1950, že na ty jejich funkce předsedy a místopředsedy je někdo zvědavý. Slušně a opakovaně jsme jim říkali, že pokud to chtějí dělat, že jsme za ostatní vlastníky rádi, ale ať si to v hlavě přepnou. Nejsme už v družstevním vlastnictví, ani v roce 1950. Že jsou tu pro nás a ne my pro ně. A že musí být všechno tip ťop.

Co nebylo tip ´top, jak říkáte?
Náš předseda byl už v důchodu, k ruce měl jednu dámu a pak relativně mladou paní ekonomku. Ta ale na nic neměla čas, tak to bačoval předseda, který funguje doma na pevné lince s telefonem barvy slonové kosti a o počítači slyšel před padesáti lety v prvním díle Star Treku. Takže asi chápete, že náš dům byl spíš retro než moderní. A když měli něco udělat, zúžilo se to na telefonát na družstvo, které nám dělalo správce. Už jste asi pochopila, že si výbor vodilo jak loutku. Předseda si tam chodil na osobní schůzečky za další retro kreaturou, která ho pořád uklidňovala, a dávala mu doporučení, která byla vlastně příkazy.

Copak správce může něco svému chlebodárci přikazovat?
To byste se divila. Na družstvu vládne tvrdá ruka komunismu. Tam rozhodně neplatí, že výbor je klient, který ho platí. Dokonce vím o společenstvích, kde jsou ve výborech sedmdesátiletí dědečci, kteří nemají ani přístup k účtu společenství.

Proto jsem vám hned na začátku vytkl, že píšete o výborech jako o chudáčcích, kteří za nic nemohou a svět se proti nim spikl. Za 99 % finančních problémů domů mohou jen a jen oni. Ať lidi nejsou blbí a žádné dluhy za jiné neplatí. K odpovědnosti ať ženou výbory.


Očima redaktorky:
Můj dnešní host přišel na naše setkání o pět minut dříve a jako dárek přinesl ručně vyráběnou čokoládu. Od první minuty byl v bojovném postoji. Jak čas ubíhal, přestal svůj hněv směrovat na mě. Říká o sobě, že je alergický na lidskou tupost a ignoranci. Na slovo správce, družstvo a předseda, ať už to v něm asociuje cokoli, reagoval vyloženě podrážděně. Několikrát mě požádal, abychom rozhovor přerušili, protože přijímal hovory týkající se jejich bytového domu. V mé přítomnosti mluvil s kolegy, aktuálními členy výboru, a byl na ně naopak milý a velmi konstruktivní. Působil na mě, že přesně ví, co chce, a kam by rád svými kroky došel. Z toho po přečtení celého rozhovoru může mnohé zamrazit.


Přečtěte si celé číslo 1/2017. Stáhněte si ho do svého počítače přímo zde.

Magazín Výbor září 2018

Více právních rad, návodů a užitečných informací pro SVJ si přečtete v tištěném magazínu Výbor. Předplaťte si ho už nyní a my vám ho budeme pravidelně posílat přimo do vaší schránky.

Objednat předplatné