Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Search in posts
Search in pages
Filter by Categories

Děsivý život pana Vomáčky – hrdina nebo chudák?

Každé ráno se těším na svou čerstvě namletou kávu a výtisk novin. Místo toho si ale čtu výhružné esemes zprávy od vlastníků bytů v našem SVJ. První esemeska zní: „Proc zase u me nesviti zarovka?!! At je to do vecera spraveny! Novak“ Říkám si, že to ještě není tak zlé, někdy chodí i horší. Nejsem ale elektrikář, tak proč mi někdo nadává, že mu před vchodem do bytu praskla žárovka? Kdyby se jednalo o děvče měřící 160 cm, pochopil bych to. Ale když se jedná o muže, který je ještě o hlavu vyšší než já – nepochopím. Ale co, po práci tam skočím a žárovku vyměním, ve sklepě jich pro tento případ radši pár mám. Na další esemesky již nestíhám odepisovat.

Když už se chystám obléct si kabát a vyrazit do práce, zazvoní mi mobil. Vezmu ho a už jej intuitivně přikládám k uchu s pěti centimetrovým odstupem. „Tady Šnýdrová, pane Vomáčka, kdy že nepoteče ta horká voda? Já budu mít o víkendu doma vnoučátka, tak abych je mohla vykoupat,“ odpovídám, že voda nepoteče až za měsíc a vzápětí si říkám, jak to vůbec může vědět, když se o tom mluvilo pouze na schůzi výboru. Paní Šnýdrová se uklidní a dál mi vypraví, jak ji bolí noha, jak se dneska špatně vyspala a co vaří k večeři. Rád si s ní povídám, ale ne když už mám nazuté zimní boty a snažím se nasoukat do kabátu. Navíc vím, že pokud nestihnu za pět minut tramvaj, přijedu do práce pozdě.

Dobíhám onu tramvaj na poslední chvíli. Mám štěstí, řidič má dnes dobrou náladu a o pár vteřin déle mi nechává dveře otevřené. Celý uřícený si sedám na jedno z volných míst, které tu ještě je. Ani pořádně nedosednu a už mi přijde další esemeska. Tentokrát pan Tulík, abych mu do schránky vhodil vytištěné stanovy, rád by si je totiž večer přečetl. Nedělá mi to problém, akorát je mám doma na svém počítači, kde nemám tiskárnu a v práci je v počítači nemám. Odepisuji, že mu je rád dodám zítra, či pozítří, což je ale už pro pana Tulíka pozdě, protože ten je potřebuje dnes večer. Začínám lehce propadat nervozitě a naštvání.

Vcházím do práce a pospíchám na dvouhodinové jednání. Po jeho ukončení se podívám na mobil. Na displeji se na mě už smějí další tři zprávy a jeden zmeškaný hovor. Vím, kdo to je a vím, že to nechci řešit. Zase pan Bek, kterému něco chrastí v topení. Už jsme to řešili pětkrát, dokonce měl zaplacené i dvě prohlídky ze společných peněz, ale zřejmě je mu to málo. Nemám sebemenší náladu to řešit, mám tu práci, která mě živí a to je teď přednější.

Po práci pospíchám domu, beru ze sklepa žárovku a jdu ji panu Novákovi vyměnit, abych se ráno vyhnul jeho esemeskám. Na chodbě potkávám ještě paní Klementovou, která mi s radostí vypráví jak se má a ptá se, kdy bude další shromáždění a o čem se na něm budeme bavit. „To netuším, otázky na další shromáždění má u sebe paní předsedkyně, ne já,“ trochu zalžu, abych se vyhnul dalším otázkám. Rychle žárovku zavrtám do závitu a běžím do svého bytu. Snad už mě nikdo nebude otravovat, říkám si v duchu.

Doma se ženou připravíme večeři, opravíme dětem úkoly a chystáme se dívat na televizi a odpočívat, když vtom zazvoní zvonek. „Pane Vomáčka, nemáte náhodou vrtačku?“ stojí přede dveřmi náš soused, již po třetí v tomto půlroce. „Nemám, pane soused, již po několikáté vám říkám, že nejsem žádný kutil a vrtačku doma opravdu nemám,“ ani už nečekám na odpověď, cítím se trochu drze, ale zavírám mu dveře před nosem.

Začínám pociťovat, že na tuto práci již nemám nervy, když v tom mi na mobil přijde email s upozorněním od paní předsedkyně, že zítra je schůze výboru. Říkám, že takhle by měla vypadat veškerá komunikace, i mezi vlastníky a výborem, jednoduchá, rychlá a efektivní. Sedám si tedy k počítači a začínám pátrat po internetu, jestli není nějaká možnost spravovat naše SVJ online. Nacházím několik nabídek na vytvoření webové stránky pro SVJ, nevypadají špatně, ale většinou chtějí nějaký poplatek. Už slyším ty poznámky vlastníků, že je zbytečné za něco takového platit. Pátrám tedy dál a nacházím portál Sousedé.cz. Vypadá pěkně, je tam vše co potřebuji a dokonce je zadarmo. Zkouším s ním ještě porovnat pár dalších stránek zabývajících se tématem správa SVJ a BD, ale nikde nemají zdarma tolik funkcionalit jako zde. Navíc jsou tyto stránky přehledné a fungují dobře i na mobilu. A navíc v Magazínu sousedé.cz najdu spoustu užitečných rad. Zajásám. Myslím, že jsem našel řešení, jak si ulehčit život a vyhnout se několika telefonátům denně. Nikdo přeci nemůže protestovat proti tomu, aby měl všechny informace kdykoliv po ruce a ještě zadarmo. Tohle bude můj první návrh na zítřejší schůzi výboru. Teď už si můžu jít v klidu lehnout a doufat, že i ostatním se můj návrh zalíbí.