Ze zanedbaného domu příjemné bydlení

Nevzhledný blok paneláků v Lupáčově ulici pod Olšanským náměstím v Praze se proměnil v příjemné místo k bydlení. Celkovou revitalizaci provedl architektonický ateliér A plus spol. s r.o. pod vedením Ing. arch. Jakuba Míka a Tomáše Hejla jako hlavního projektanta.

Co byste doporučili výborům, aby revitalizace jejich domu dopadla takto povedeně?

JM: Největší kámen úrazu je dohoda všech zainteresovaných lidí. To u naší rekonstrukce v Lupáčově ulici odpadlo, protože domy patří městu. To mělo jasný záměr i objem peněz. SVJ pracuje s omezeným množstvím peněz z fondu, musí si často zařídit i úvěr, a hlavně se shodnout na tom, co a za jaké peníze chtějí dělat.

TH: Z našeho pohledu je tristní, když se o prodeji domu rozhodne dřív, než se opraví. To je strašná škoda, protože další plánování investic je pak daleko náročnější. Ale když už se to tak udělá, je skvělé, když se tomu v SVJ někdo skutečně věnuje, protože přesvědčit desítky vlastníků o tom, že je to dobrá cesta, bývá složité.

Když se prodá dům, který je ve špatném stavu, SVJ hned zpočátku bojuje s tím, že nemají ve fondu žádné peníze. Potřebují ale dát dům rychle dohromady. Bylo by smysluplnější, domluvit se nejdříve s městem, aby dům zrenovovalo, a až poté prodalo, byť za více peněz. Spoluvlastníci pak budou pracovat už jenom se splátkami. Rekonstrukce ale bude udělaná v celku, což je pro stavbu a kvalitu bydlení lepší. SVJ to často řeší způsobem: Teď máme nějaké peníze, uděláme střechu. Nebo: Teď máme další peníze a můžeme udělat fasádu. Lepí to bez komplexního rámce, což se ve finále prodraží.

Jaké zásadní chyby dělají SVJ při rekonstrukcích?

JM: Chybou není, že se práce dělají na několik etap podle peněz. Je ale hrozné, že se nedovedou domluvit. Nastává pak, že se práce dublují, někde se musí něco dokončit, aby se část při pokračování zbourala. Často se stává, že se vymění okna a dva roky na to se zatepluje dům. Když s tím ale nepočítám dopředu, tak jsou najednou všechny parapety krátké, musím je vyhodit a objednat znovu, aby seděly přes izolaci. A to není investice stokorun.

Tím, že SVJ pracují s delším časem a menším objemem peněz, než zmíněné město, je potřeba, aby hned na začátku naplánovala celou rekonstrukci, byť rozdělenou na etapy. Pokud rekonstruují střechu, tak je potřeba ji udělat tak, aby při zateplování domu byly stykové plochy co nejvíce připravené, aby se nemuselo příliš ničit před postavením dalšího. Takže, pokud nechtějí třetinu peněz investovanou do nové střechy hodit vniveč, je potřeba vědět, že třeba pět let po střeše budou chtít zateplovat.

TH: Je těžké je hned na začátku přesvědčit, aby si celou rekonstrukci nechali připravit komplexně a rozdělili práce na etapy podle financí. Revitalizace domu je projekt, který má nějakou posloupnost, a je třeba ho domyslet i finančně. Nejhorší, co mohou udělat, je vyprojektovat a opravit část, a pak si vzpomenout, že by bylo možné udělat něco dalšího.

Revitalizací chtějí SVJ zvednout kvalitu domu a s tím se pojí menší náklady na energie. Chtějí tedy hlavně ušetřit své budoucí výdaje.

JM: Je ale potřeba si uvědomit, že dům může mít i stavebně-technické problémy. Lidé většinou řeší hlavně zateplení jako úsporu energií. S úniky tepla ale souvisí i problémy ve fasádě, které nejsou na první pohled vidět, kdy vlivem objemových změn fasáda pracuje, zatéká do ní, korodují spoje atd. Tím, že se zateplí, nevznikne jen energetická úspora. Jde o ochranu celé konstrukce domu. Je ale pravda, že kromě zateplení se už nejčastěji řeší jen jakou barvu bude mít fasáda či jestli udělat nad vchodem stříšku.

TH: Jedním ze zajímavých řešení je ale možnost přistavět nástavbu. To sice záleží na tom, jestli daná konstrukce další patra unese, ale většina jich je nadimenzovaná. Budoucí prodej bytů totiž může rekonstrukci částečně umořit.

Celý rozhovor najdete v magazínu Výbor 6/2015. Stáhněte si ho zdarma zde.