Režisér filmu Vlastníci Jiří Havelka: Ideální systém společného vlastnictví se asi nenajde nikdy

Investovali byste do společnosti, ve které máte natolik malý podíl, že nemůžete nic ovlivnit? Upsali byste se tam, kde si nemůžete vybrat společníky, ale dohromady musíte jednat, rozhodovat a dojít ke společnému výsledku? Jste-li VLASTNÍCI, tak právě v takové společnosti – společenství jste. Společenství vlastníků jednotek.

Jiří Havelka, Vlastníci

Možná vám zvědavost nedala, a i vy jste se byli v kině podívat na film Jiřího Havelky Vlastníci. Premiéru měl 21. listopadu a získal pět nominací na Ceny české filmové kritiky. Nelítostná satira s vynikajícím obsazením se odehrává na shromáždění vlastníků, kde domluva nad nutnou rekonstrukcí domu odhalí lidskou malost, narušené vztahy, komplexy a zákeřné stránky obyvatel domu. Komedie pro ty, kteří to nezažili, a drama pro ty, kteří to žijí. Jak byste film porovnali s realitou vy?

Film Vlastníci se točil chronologicky osm dní v jedné místnosti. Povídali jsme si o něm s jeho režisérem Jiřím Havelkou.

Účastníte se jako vlastník shromáždění?
Poslední roky již velmi málo, většinou mě přes plnou moc někdo zastupuje.

Odnesl jste si tolik frustrace, že jste se rozhodl na toto téma natočit film?
Frustrace byla jedním z motivátorů, ale asi ne tím hlavním. Pro scénář jsem si nechával posílat záznamy schůzí SVJ i z jiných domů. To byl hlavní inspirační materiál.

Jiří Havelka, Vlastníci

CinemArtMají tedy postavy ve filmu své reálné předobrazy?
Reálné předobrazy studuju celý život na všech různých formách schůzí, nejen na SVJ. Samozřejmě, že za každou postavou je nějaká inspirace, ale rozhodně nešlo o to někoho zesměšnit. Každý herec navíc k roli přistoupil po svém, takže ji dost proměnil. Zkrátka život je život a film je film.

Film prezentujete jako komedii a je tam určitě spousta situací, kterým se člověk zasměje. Po skončení jsem se ale neubránila spíš pocitu zoufalství.
Záleží, do jaké míry to prožíváte jako drama jedné schůze a do jaké míry to posouváte jako metaforu něčeho většího, než je jen jeden barák. Mě ta míra neschopnosti přesáhnout čistě utilitární a osobně zištný cíl v jakémkoli pokusu o domluvu také moc srandovní nepřijde. 

Pro někoho, kdo podobnou schůzi zažil, je to určitě téma, kdy se neubrání srovnávání. Našly se v dialozích i někteří z herců?
Některé textové věci se samozřejmě při natáčení měnily, ale nebylo toho mnoho. Všichni se spíš soustředili na konkrétní situace a sehranost celého toho hereckého organismu kolem stolu. Třeba Klára Melíšková ale už při natáčení prohlásila, že je šťastná, že žije celý život na vlastním statku. 

Jakou hlášku máte z filmu nejraději?
Asi první by mě napadla věta: „Klidně si ten výtah postavte až od druhého patra.“ Tak nějak to dobře kondenzuje.

Jiří Havelka, Vlastníci

CinemArtPostavy Kláry Melíškové nebo Jiřího Lábuse jsou natolik iritující, že to až člověka zvedá ze židle. Jak se dá s takovými lidmi v SVJ vyjít, máte recept?
Nemám. Ale pro mě jsou všechny ty postavy spíš takové určité způsoby jednání, ke kterým máme sklon někdy všichni. 

Osobně mě vyděsila věta, kterou ve filmu říká Jiří Lábus: „Můj argument je NE. Na NE mám jako vlastník právo.“ Bezpochyby, ale v momentě, kdy je třeba souhlas 100 % vlastníků, a tímto bez valného důvodu hatí snahu o nějaký posun k lepšímu, to je prostě žalostné. Nepřimělo vás to zamyslet se, i jako vlastníka, nad tím, jak jinak spoluvlastnictví spravovat?
Ono už se to mění. Občanský zákoník upravil seznam položek, na který je potřeba 100% souhlas. SVJ si také už často najímají profesionálního předsedu, který nemá osobní vazby na ostatní vlastníky v domě. Ale myslím, že ideální systém se nenajde nikdy. To by musel člověk postoupit na nějakou vyšší formu bytí. 

Co chcete, aby si diváci z filmu odnesli?
Já ani nevím. Nemusí si odnášet nic. Ale samozřejmě kdyby se najednou po tomhle filmu všechna jednání zkultivovala, tak se zlobit nebudu:)

Já v tom bohužel vidím přístup řady lidí, kteří se raději nevyjádří a přenesou zodpovědnost na někoho jiného, aby pak nesouhlasně komentovali a nadávali.
To máte bezpochyby pravdu. Ale je rozdíl, když si tento názor poslechnete v rozhlasovém diskuzním pořadu nebo si ho přečtete v sociologické studii, a když ho žijete. Když jste přímo v té situaci, ztrácíte nadhled. Ten film ho snad částečně může přinést zpět. 

Pozvete nás na Vlastníky i do divadla? Nakolik si jsou s filmem podobní?
Film a divadlo se zásadně liší, ale samozřejmě základní koncept i postavy jsou stejné. Hraje se v produkci Vosto5 v takové zasedačce na Masarykově nádraží. Je to od premiéry pořád vyprodané, lístky mizí po pár minutách po zahájení předprodeje. Takže ani nevím, jestli mám zvát, abyste nebyli frustrovaní:)

Více právních rad, návodů a užitečných informací pro SVJ si přečtete v tištěném magazínu Výbor. Předplaťte si ho už nyní a my vám ho budeme pravidelně posílat přimo do vaší schránky.

Objednat předplatné