Dvě řešení jednoho problému

Co se skrývá pod pokličkou práce profesionálního předsedy? Jak řeší stejnou problematiku ve dvou různých domech? Je jeho profesionální odstup výhodou nebo netečností?

Instalace kamerového systému neboli CCTV (Closed-circuit television) do bytového domu je jedna z častých problematik, kterou řeší profesionální předseda v rámci výkonu své funkce. Každý dům má ale svá specifika ve formě nároků, zkušeností, požadavků i v možnosti vynaložených finančních prostředků. S tím vším, a pokaždé jinak, se musí poprat i profesionální předseda. Podívejme se na dva různé způsoby řešení pro kamerový systém v domě. 

Zájem o kamerový systém roste

Stále více bytových domů zvažuje instalaci kamerového systému, který můžeme v bytových domech nejčastěji vídat na společných chodbách (u vstupů do domu a u poštovních schránek), ve sklepních nebo půdních prostorách, ve výtazích nebo v garážích. 

Nejčastějšími důvody a argumenty pro instalaci kamerového systému jsou zvýšení bezpečnosti a pořádku v domě, předcházení vandalismu, pomoc při řešení vzniklých škod, zvýšený komfort komunikace (při napojení na zvonky nebo pult ostrahy). Vznikají však i obavy ze zásahu do soukromého a osobního života subjektů a otázky o nákladech na pořízení a provoz takového zařízení.

Jak kamerový systém schválit

K instalaci kamerového systému je nutný souhlas shromáždění (pokud není v kompetenci statutárního orgánu v souladu s § 13 nařízení vlády č. 366/2013 Sb.) a ke schválení je potřeba dle § 1206 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, souhlasu většiny přítomných vlastníků (neurčují-li stanovy jinak). Společenství také musí splnit podmínky zákona č. 110/2019 Sb., zákon o zpracování osobních údajů.

Nemálo společenství se zasekne při schvalování na tom, že nedokáže vlastníkům na shromáždění zodpovědět jejich dotazy. V tom dokáže pomoct profesionální předseda, který v této záležitosti efektivně koordinuje návrh řešení kamerového systému, a to právě s ohledem na specifické požadavky každého společenství (někde řeší častý nepořádek jinde vandalismus nebo časté krádeže) a platnou legislativu. Finální (předkládaná) varianta tak maximálně splňuje zadané požadavky a bere ohled na zásah do soukromého a osobního života subjektů co do umístění a počtu kamer, jejich technické parametry, způsob a době ukládání záznamu a přístup k němu a podobně. Právě vysvětlení, že navrhované řešení má ekonomický přínos (např. na ušetřených nákladech za opravy, zvýšený úklid) a je v souladu s platnou legislativou, je pro schválení ze strany shromáždění zásadní.

Dva způsoby řešení, aneb proč je důležité naslouchat shromáždění

Řešený případ č. 1:

Společenství ve starém cihlovém domě o velikosti 27 jednotek v centru Prahy řešilo časté poškozování poštovních schránek a nepořádek u hlavního vstupu do domu, proto bylo mezi vlastníky jednáno o pořízení kamerového systému. Na jednání shromáždění část vlastníků chtěla v rámci realizace kamery osadit ve většině společných prostor (vstupy, chodby, podesty, sklepy), část se obávala zásahu do jejich soukromí. Profesionální předseda vyslechl názory vlastníků i důvody jejich záměru. Vzhledem k jeho nadhledu mohl navrhnout řešení odpovídající právě situaci v tomto domě, a to tak, aby byly pokryty důvody, které k tomuto záměru vedly, ale současně byly minimalizovány obavy některých vlastníků z přílišného zásahu do soukromí. Byla tedy zvolena varianta, kdy se instaloval kamerový systém se záznamovým zařízením a umístěním kamer snímajících vchody domu a prostor schránek (kde se vyskytovaly problémy). Ostatní prostory nebylo potřeba monitorovat, protože neexistovaly racionální důvody, což by v případě šetření ze strany ÚOOÚ mohlo být považováno za nepřiměřený zásah do soukromého a osobního života subjektů.

Řešený případ č. 2:

Společenství v moderním rezidenčním objektu o velikosti 296 jednotek již mělo instalovaný kamerový systém pro společné části (vchody, garáže) se záznamem a napojení na monitor ostrahy v prostoru recepce. Jelikož z provozního hlediska již nebyl systém vyhovující (analogová technologie, nedostatečné rozlišení kamer bez nočního vidění, vysoká poruchovost), byla projednávána jeho modernizace. Shromáždění se sice shodlo na nutnosti řešit tento stav, ale problémem byly názorové neshody v oblasti finančních nákladů na realizaci a nedostatečná specifikace modernizace. Profesionální předseda zde tak musel řešit zcela jiný typ problémů, a to nalezení vhodné varianty s ohledem na cenový rozpočet a jasnou specifikaci rozsahu. Jeho důležitou úlohou opět bylo vyslechnout shromáždění a najít řešení na míru tomuto domu.
Shromáždění tedy byly předloženy dvě varianty. V první (nákladově nižší) se počítalo s využitím stávající infrastruktury a pouze výměnou kamer s lepším rozlišením a výměnou záznamového zařízení. V druhé variantě (nákladově vyšší) s počítalo se změnou analogové technologie na digitální (tj. včetně nutné výměny infrastruktury). Ze strany profesionálního předsedy byla doporučována sice dražší varianta, ale s odůvodněním možnosti využití nové infrastruktury pro plánovanou modernizaci přístupového systému, která se musela beztak realizovat. Konečné rozhodnutí bylo na shromáždění vlastníků, které po zohlednění všech informací nakonec rozumně schválilo navrhovanou variantu (nákladově vyšší).

Náklady na kamerový systém

Cena pořízení kamerového systému je závislá zejména na počtu kamer a jejich technických parametrech (rozlišení, noční vidění, pohyblivost apod.), složitosti rozvodů k jednotlivým kamerám a záznamovému nebo zobrazovacímu zařízení, typ a kapacita záznamového zařízení, využití záložního zdroje apod. Cena tak může začínat v řádech tisíců korun, ale u rozsáhlých rezidenčních objektů se může vyšplhat až ke stovkám tisíc korun. Provoz vyžaduje náklady na elektrickou energii, pravidelnou kontrolu a servis (kontrola funkčnosti záznamového zařízení, čištění a doostření kamer, případně připojení k internetu a nahodilé opravy).
Před zahájením provozu kamerového systému je společenství povinno všem obyvatelům domu oznámit, že bude zahájen provoz systému a že ze strany společenství bude docházet ke zpracování jejich osobních údajů. I návštěvníci, kteří v domě nebydlí, se musí o kamerách dozvědět z informačních tabulí. Ty by mělo společenství rozmístit u všech vstupů do sledovaných prostor a výtahů. Informační tabulka musí obsahovat alespoň údaje, že prostor je sledován kamerovým systémem, musí být uveden správce – provozovatel kamerového systému nebo sdělení, kde bude subjektu údajů poskytnuta kompletní informace o zpracování osobních údajů.

Čtěte také Právní poradnu na téma: Kamerový systém a souhlas vlastníků